čtvrtek 30. března 2017

Po roce opět na kole


Asi jste si mysleli, že jsem zanevřela na bike a na celý blog. Není tomu tak, jen jsem minulý rok neměla inspiraci, protože jsem si dala pauzu kvůli manželským a mateřským povinnostem. Ty mě samozřejmě provází stále a budou provázet i nadále :-) Ale s prvním jarním sluníčkem přišla zase chuť a hlavně elán k ježdění.

Naposledy jsem byla na kole na začátku května 2016 v Geisskopfu a od té doby už mě čekalo jen pár lehkých projetí podél vody, jinak jsem spíše odpočívala a nabírala síly. Nicméně počasí v tomto týdnu mě konečně přesvědčilo a tak jsem mohla otestovat některé novinky na mém kole a hlavně svou kondici. Co čert nechtěl, Martin se rozhodl vyrabovat mého jekylla a to tak, že pořádně. Sebral mi vidlici a kola. Nabídl za ně ale férovou náhradu a tak jekyll dostal krásné nové karbony a novější model vidlice. Já si pro radost dokoupila nová řidítka, pedály a gripy. 
Pedály mají hroznou barvu, ale byly ve výprodeji, tak jsem je vzala na zkoušku
Ještě nový plášť od Míši, jsem prostě nepoučitelná

Ano, je to furt jen starý, šestadvacítkový šrot, nechtěla jsem do něj už nic investovat, ale když mně se na něm jezdí dobře, 26 je sice mrtvé, ale díky tomu byla kola dost levná a vidlice se neztratí, prostě si ho nechám třeba na chalupu. Nejdřív mě ale musí zaujmout něco jiného a to zatím nevypadá nadějně. Po všech úpravách mi navíc jekyll zhubl pod 14 kg, ještě chybí jednopřevodník a bude to úplná raketa.
Martin si vyhrál a nechal mi na kola zaplést krásné dráty

A jak se mi vlastně jelo po tak dlouhé době? Bylo to, jako bych z kola nikdy neslezla. Opravdu! Je možné, že jsem ve sjezdu jela trochu pomaleji, do kopce jsem točila lehčí převody, ale vše vynahradila moje dobrá nálada, kterou mi vyjížďka přinesla. Na každé menší bouli jsem měla kola ve vzduchu, do kopce jsem nešlapala s nechutí jako dříve, ale s nadšením, čeho všeho jsem schopná. A z nových komponentů mám velkou radost, kolo je stále bezvadně ovladatelné. Nejvíc unesená jsem ale z vidlice. Můj starý float byl fajn, ale měl mouchy. Vyhovoval mi svým chováním, ale nebyl moc citlivý, ruce mi tedy rozhodně nešetřil. Po prvním přejetí hrbolu na nové vidlici jsem věděla, že tohle bude o něčem jiném. Zatím se stále seznamuji, ale už teď vím, že mě to nezklame.
To by nebylo možné, aby na mě nakonec také nezbyly nějaké Magura brzdy, jejichž fandou je Martin


Nové gripy bohužel kloužou pod zpocenýma rukama, ale to se dá lehce opravit, když zanechám frajeřin a budu jezdit s rukavicemi. A karbonová kola? Asi zatím nemůžu posoudit jejich tuhost, ale to nevadí, hlavní je, že se točí :-) 
S vyššími ráfky to vypadá jako plusková velikost kol

Celý minulý rok jsem se bála, že už mě kolo nebude bavit, ale to se nastalo. Mateřství mi dalo nový pohled na svět a hlavně pocit, že toho dokážu mnohem víc než dříve.
Letos se chystáme určitě nejméně jednou na Rychlebské stezky, také hned jak otevřou Geisskopf, tak zavítáme tam, o otvíračce na Špičáku samozřejmě vůbec nepochybujeme a vrcholem všeho bude 14 dní ve Francii.
Zkoušela jsem se na samospoušť vyfotit za jízdy, ale vůbec to nešlo. Pořídila jsem alespoň statickou fotku, jako důkaz, že jsem naživu :-)



pondělí 7. března 2016

Motokáry Zličín



Na Zličíně otevřeli halu s dráhou pro motokáry a jelikož už několik let říkám, že bych si to chtěla zkusit, tak jsem si to jeden zimní večer zařídila sama. Napsala jsem pár kamarádům, zda se přidají, a šli jsme si zajezdit. Zároveň jsem tak poprvé v akci oblékla svoji novou integrálu od Kali. 
Kali Avatar v provedení team

Motokáry jsou elektrické, dráha je dlouhá 690 m, je tam plno zatáček, kopec, klopenka, rovinka. Jednou za kolo můžete použít tlačítko boost, které vás zrychlí asi na 4 vteřiny. 

Po příchodu se musíte zaregistrovat na počítači – vyplníte jméno, email atd. Téměř každý tam samozřejmě píše nesmysly, což nevadí, ovšem musíte si pamatovat jaké, jelikož u pokladny jim své vymyšlené jméno zopakujete. Zaplatíte 200 korun za desetiminutovou jízdu, ti, kteří nemají vlastní helmu, ještě 50 korun za kuklu, kterou si necháte a pak už jen počkáte na váš závod. My jsme tam měli sraz v sobotu v 7 večer a kromě nás tam byly asi 2 další partičky. Nemuseli jsme skoro čekat, jen dojela jízda před námi a šli jsme na řadu.

Jsem lehce nervózní, zapínám se do pásů, čudlíkem startuji, z reproduktoru se ozve jakýsi umělý zvuk motoru a postupně vyjíždíme z depa. Ovládání je jednoduché, na brzdu téměř nesahám, hned v první zatáčce smykuji a najednou mám úsměv na tváři. Vůbec jsem si nedovedla představit, že budu umět smykovat jinde než na sněhu a ono to bylo tak snadné. Pak samozřejmě takto projíždím skoro všechny zatáčky. Není to nejrychlejší, ale nemůžu si pomoct. Dojíždí mě Hnoj a několikrát do mě drcne, má problém se vejít na dráhu nebo mě chce štvát :-)


Martin má plný plyn a čeká

Trochu se s tím peru

Deset minut jízdy je podle mě akorát, jsem ráda, že jsem si vzala rukavice, jinak se připravte na špinavé a lehce červené dlaně. Po první jízdě jsme všichni vysmátí a rozehřátí. Dáme limonádu na osvěžení a sledujeme z balkonu ostatní jezdce. Po chvíli se přihlašujeme na další kolo. Říkám si, že zkusím jezdit čistěji zatáčky a taky používat brzdu. Čas si zlepšuji, ale ke konci druhého kola už začínám mít celkem dost. Nejhorší je okamžik, když kolem mě nikdo není, pak ztrácím motivaci držet to naplno.

Po pár šťouchancích s Martinem si já odnáším modřinu na boku a Martin naražená žebra. Motokára není vůbec vypolstrovaná a pásy, které mám utažené na max, jsou pro mě stejně volnější. I když chlápek z obsluhy říkal, že je to lepší, aby se člověk mohl vyklánět do zatáček.

Někdo mě dojíždí


Touto jízdou já končím a dávám si pivko v báječně pohodlné pohovce – opravdu bych ji brala domů.
Hnoj a Lukáš jdou ještě na jednu jízdu, je to ohromná zábava je sledovat, Lukáš jede čistou stopu a Hnoj se potácí ze strany na stranu. Několikrát se předjíždí, ale po Hnojově chybě Lukáš vede. Rozdíly v časech jsou ale setinové. No prostě jízdní styl, který máme na kole, se nezapře ani v motokáře :-)

Až se Martinovi zahojí žebra, půjdeme určitě znovu, škoda, že jsem to neobjevila dřív, na vyplavení adrenalinu v zimě je to parádní. Nemám srovnání s benzinovými kárami, ale ti, kteří na nich byli, říkali, že elektrická má rychlejší odpich.