úterý 9. července 2013

Portes du Soleil počtvrté

Na druhý týden dovolené jsme nemohli vynechat asi nejoblíbenější evropskou sjezdovou lokalitu – Portes du Soleil. Už to tam dobře známe, tak mám pocit, jako kdybychom se každý rok vraceli domů.

Letos jsme se rozhodli bydlet v Morzine, abychom si ušetřili dlouhé přejezdy a udělali jsme dobře, jelikož hned po příjezdu při vyzvedávání klíčů v agentuře zjistíme, že je stržená lanovka na Pleney. Můžeme se těšit na příští rok na novou, jelikož ta stará fakt stála za pendrek. Každý, kdo s ní jen jednou jel, ví.

Horší ovšem je, že do Les Gets se dá dostat autobusem s pochybným přívěsem na kola, který jede jednou za půl hodiny. Asi si dovedete představit, jak to vypadá v autobuse plném špinavých zpocených bajkerů. V tu chvíli jsem si říkala, že lanovka tak strašná zase nebyla.

Z Les 2 Alpes jsme přejížděli v sobotu, projížděli jsme horami, abychom se vyhnuli placené dálnici. Celý den všude v Alpách pršelo a stejnětak i v Morzine až do noci.

Ráno nás budí ostré sluníčko a azurové nebe. Rozhodujeme se, že vyzkoušíme Avoriaz, kde přecijen je víc kamenů než bahna. Když tam přijíždíme, nestačíme se divit, jelikož na obě lanovky z Avoriaz je obrovská fronta enduristů. Dozvídáme se, že se jede už druhý den enduro závod.
To jsme tu ještě neviděli
Takové sněhové plotny byly i na tratích :(
Z lanovky je vidět, že frantíci opět s tratěmi nic moc neudělali. Navíc nadílka sněhu se letos vyvedla opravdu všude a zjišťujeme, že traily začínají obrovskou sněhovou plotnou. No dobře, říkáme si, nějak to přejedeme a dál to bude dobrý. Bohužel trať je kvůli tajícímu sněhu a nedávným dešťům hodně podmáčená, lávky jsou prasklé a na obou červených tratích leží i padlé stromy. Francouzi asi vyčkávají, než všechen sníh úplně odtaje, a až pak začnou něco dělat. Jsem zklamaná, protože tratě v Avoriaz jsem měla vždycky hrozně ráda.

Náhradní plán je skalní trail, kde jsou dvě větší sněhové plotny, ale dají se bez vážných problémů objet a na zbytku trati není ani tolik bahna. Mokří jsme samozřejmě dost, ale s tím jsme museli počítat.

Druhý den chceme ojezdit Les Gets a Mont Chéry. Řádíme v jump parku, skákací lajna není dodělaná, tak tu vynecháváme. Odpoledne si ještě sjedeme dvakrát Mt. Chéry. Dneska mi ta trať připadá vážně dobrá. Ani prudké vybržděné serpentiny mi nepříjdou nijak hrozné jako minulé roky. Asi mi líp funguje tlumič nebo co ;)
Kůň :)
Trochu menší kůň :)
V úterý jdeme jezdit na Super Morzine. Tyhle traily v lese mě baví opravdu hodně. Navíc udělali pod lanem novou trať – klopenky, nějaké lavice a pár dvojáčků. Docela mě baví, hlavně pokusy na spodních lavicích, které se mi prostě nedaří dolétnout :)
Karlos lavice dolítává
Skok přes cestu, velmi oblíbený, něco jako přespotočák na Špičáku, prostě to musíš dát protože je pod lanem :)
Je to v suchu
Ve středu je špatná předpověď a skoro celý den prší. Ani toho nelituji, protože jsme večer předtím trochu popili u bazénu v Grizzly :)

Ve čtvrtek pořád střídavě prší. Při pohledu na projíždějící koule bláta je mi moc líto všeho vybavení, abych do toho šla jezdit. I tak to zkusíme a sjedeme si jednou Morzine. Pak samozřejmě ucpeme vanu bahnem, ale co.
I krávy si chtějí v Chatelu zajezdit
 I když víme, že tratě budou dost mokré, chceme se podívat do Chatelu. Po úmorném přejezdu (sjezd do Chatelu bagrují, takže jsme to objížděli šíleným bahnitým korytem) dorážíme do parku, který něktěří milují a někteří nenávidí. Já jsem si tam několikrát dobře zajezdila, tentokrát ale jsou zavřené všechny technické tratě a otevřené zbývají jen široké vybržděné dálnice. Jsme lehce zklamaní, dáváme pár jízd a jdeme ještě pojezdit na Super Morzine.

Kořínky na Super Morzine
Dvojáček za lavicemi, bohužel mázlý
Tam si poslední den skáču dvoják za lavicemi, na který mě Martin nechtěl pustit :) Balíme to a jedeme po asfaltu do Morzine.

14denní dovolená je za námi a myslím, že hodně úspěšně. V sobotu po cestě domů se zastavujeme u Ženevského jezera, abychom se před dlouhou cestou osvěžili. Koukám na to místo a říkám si, že narodit se tam, tak bych nepotřebovala jezdit nikam jinam.
Voda je letos trochu studenější

Ale jinak je tam nádherně
Nejdůležitější je, že se nikdo z nás ani z kamarádů, kteří jezdili s námi, nezranil. Materiál trpěl jen lehce – Martinovi poslední den praskl drát v kole, mně vypadl pin z platformy, odlepil se mi kus fivetenů (asi bych na tom neměla jezdit v mokru ;) ) a povolilo hlávko a kliky.
Pokud se nás sejde víc, jeli bychom ještě v sprnu na týden do Morzine. Doufám totiž, že do té doby to v Avoriaz a Chatelu dají nějak do kupy.