neděle 21. července 2013

Sobota v Rokytce

Není nic horšího než přijet z dvoutýdenní sjezdové dovolené s tím, že teď to všem v českém bikeparku přeci musím nandat. Jak říká kamarád: "Uhněte, Francouzi přijeli!". To by ovšem ten bikepark nesměl být Rokytnice.

V Rokytnici jsou totiž všechny skoky tak dlouhé, že by se mezi každý z nich dalo zaparkovat auto. Neexistuje tam jediný kratší. Dolní kamenitá zatáčková pasáž je také dost náročná a mít tam nějaké flow vyžaduje velký um.
Zákeřná pasáž pod lanem
Jelikož jsme jeli z chalupy trochu později, tak jsme si nejdřív zašli na oběd do restaurace Kamínek hned pod lanovkou, kde stále výborně vaří. Pak kupujeme 4hodinovou permanentku za 200 korun a jdeme na to. Už při pohledu z lana je nám jasné, že to nebude zadarmo. Skoky vypadají obrovské i odtud a taky, že všechny jsou.
Dvoják na louce
První jízdu všechno objíždíme a trochu litujeme, že jsme sem vůbec jezdili. Martin skáče dole dřevěný přescesťák, který si já pamatuju jako dvoumetrový. Má dobrých 4–5 metrů. Druhou jízdu se na něj odhodlávám já, což je asi největší chyba celého dne. Skok nedolítnu zadním kolem a narvu to přímo do dřevěné hrany. Nějakým zázrakem to moje kolo všechno požere a já to odjíždím celkem v klidu až na to, že mi nárazem o dopad vypadne noha z pedálu.
Martin to narozdíl ode mne dolítává, ale také z toho napoprvé nemá dobrý pocit
Dole s očima navrch hlavy na mě kouká Martin, jestli jsem se nezbláznila, přihlížející také a já také. Nevěřícně prohlížím kolo, na kterém se vůbec ale vůbec nic nehnulo. Patka, přehazovačka, rockring, zadní ráfek naprosto bez jediné známky poškození. Kolo se točí úplně perfektně rovně jako předtím. Nechápu, stejně jako to, že jsem vyvázla živá a bez jediné modřiny.
Horní gapík
Tahle fotka se mi celkem líbí, i když dopad byl na placku :)
Tímto jsem odsouzená celý den skoky objíždět, jelikož 4metrové dvojáky jsou na mě prostě moc. Modrá trať je sice bez skoků, ale je bohužel dost o ničem, nenašla jsem tam ani jeden jezdecky zajímavý úsek. Stejnětak je pro mě nudná červená s objížděním skoků.

Martin si naskákal pár pěkných dvojáků, ale poslední jízdu mu také některý nevyšel a raději jsme jeli domů.
Obhlídka skoku
A bohužel dost krátký polet :(
Rokytnice prostě není bikepark pro člověka mých průměrných schopností. Velká dávka štěstí a moje geniální kolo mě v sobotu zachránily. Raději nejdřív skákat dvoumetrové věci a až pak tohle. Bohužel takové skoky v Rokytnici nenajdete.