úterý 15. července 2014

Francie, Monínec, Statenice

Ve Francii je nejlepší ježdění v Evropě. To ano, ovšem nesmí vám půlku dovolené propršet.
Na první dva týdny v červenci jsme celí natěšení odjeli do Les Gets. Měla jsem výhrady k tomuto termínu ale byla jsem přehlasovaná. Budiž. Hned první den v noci přišla bouřka a přes den jeden nekončící slejvák, jak je v Alpách zvykem. Nevadí, jsme tu přeci na 14 dní, jeden den nás nezastaví.
Další den jsme koupili 12denní permanentku. První týden bylo počasí přijatelné, občas bouřka a propršená noc, takže ráno byly traily pod vrstvou bahna, v lese to za celou dobu nevyschlo vůbec. Alespoň má člověk příležitost trénovat na mokru a pak není za šaška, když v ČR naprší.
Tady ještě nejsou tak moc špinavá
Karel lepí na Super Morzine
Druhý týden jsme hned v pondělí zmokli v Chatelu a za stupňujícího se deště uháněli do apartmánu (cesta asi na hodinu a půl – přejezdy a 3 lanovky). Byla jsem kompletně durch, přes brýle jsem nic neviděla. Od pondělní noci pršelo a nepřestalo. Rozhodli jsme se i přesto, že máme permanentky do pátku, odjezd posunout na čtvrtek ráno. Jezdili jsme dohromady jen 7 dní :( Cestou zpátky pršelo celou dobu až do Čech. Takže kdokoliv, kdo byl v tu dobu v Alpách, tak neměl hezkou dovolenou.
Sjezdařův balkón
A chčije a chčije

Chvilka u bazénu, kdy bylo pěkně

Francouzská technologie zklamala. Lanovka z Morzine měla často poruchy a výpadky a tak jsme museli čekat
Pokud ještě do Francie pojedeme, už se nenechám nikým přesvědčit a pojedeme v srpnu, je stabilnější počasí a frantíci alespoň stihnou dodělat nějaké traily. Vybržděné to tam je i tak, takže se to těžko ještě zhorší. A raději se opět ubytovat v Morzine. Přejezdy z Les Gets jsou denně minimálně hodina navíc a člověk si musí hlídat, aby ho někde za kopcem Francouzi nenechali a že letos hrozili zavřením lanovek kvůli bouřkám skoro každý den.

Jinak uvádím přehled, co bylo nového na tratích.

Super Morzine, nové lavice
Les Gets: Jump park a Chavannes zůstaly stejné, vybržděné rolety, málo skoků (Chavannes), no alespoň se tam dalo jezdit hned po dešti, rychle to tam schne. Dobrá trať je Canyon, ten teda neschne vůbec, ale zase se člověk proškolí na mokrých kořenech.
Naproti na Mont Chéry udělali novou Airline – kvůli dešťům zavřená, ovšem pro mě stejně nejezditelná (obří skoky). Na vršku staré tratě přidělali docela pěkné polety – řadu dvojáků. Bohužel za mokra jsme je taky nedávali.

Super Morzine: Tady na tom zapracovali už vloni. Nový klopenkový trail na louce a spousta lesních tratí. K tomu ještě letos dodělali další klopenkový a lavicový trail na louce. Taky to tam celkem rychle vysychá.

Pleney: Nemám to tam ráda, jediné plus je nová kabinková lanovka místo té staré vejcohrůzy, kde člověk musel podlézt vlastní kolo. Na ilégály do lesa jsem se za mokra neodvážila a stará trať je prostě vybržděná hrůza bez jediné zábavné pasáže.

Pohled na hotelový komplex Avoriaz
Avoriaz: Tam bohužel nesáhli na nic, lávky rozpadlé a jelikož se trať skládá z kamenů tak to není vybržděné ale prostě se jezdí po kamenech. Za mokra je to tam celkem přísný, v jedné klopence jsem letěla do šutrů, au au.

Chatel: Kvůli častým přívalovým dešťům byly zavřené všechny lesní traily, otevřené jen klasické vybržděné dálnice (celkem asi 3 tratě) – nuda.

Les Crosets (skalní trail): Jeden z našich nejoblíbenějších trailů s krásnými výhledy. Letos na něm naštěstí nebyl sníh. Je pořád stejný, budí respekt kvůli tomu, že je dost exponovaný a ve velkém svahu. Upekla jsem tam Sainty, poprvé za tu dobu co je mám :)
Svah skalního trailu
Výhled z půlky skalního trailu
Krásně mi ladí nová řidítka :)
Doma v Praze jsme hned v pátek celí lační sedli na kola a jeli se projet alespoň do Statenic. Opět tam přibyly nové skoky, velké díky stavitelům, ne že bych měla v úmyslu všechno naskákat ale vypadá to parádně.
No a v neděli jsme se rozhodli ozkoušet Monínec. Článků a fotek o něm již bylo dost, napíšu tedy jen svůj vlastní pocit z trati. Myslím, že letos tomu kluci opravdu pomohli. Klopenky nahoře (i když po bouřkách jsou trochu rozpadlé a voda tam přivalila kameny) se dají konečně plynule projet. V lese i na loukách přibyla spousta skoků, pořád se něco děje a je to zábava. Jsou tam samozřejmě i né moc povedené věci, ale ty přeci člověk jezdit nemusí.
Oslava na konec dovolené, kterou pro mě připravil Martin

Moníncem skončila naše dvoutýdenní dovolená, myslela jsem, že toho najezdíme víc, proto také hned o víkendu jedeme do Geissu a na Špičák, aby člověk nevypadl ze cviku :) Kdybyste chtěli další informace o Francii, stavu tratí nebo o čemkoliv, tak mi klidně napište. Fotky nemám skoro žádné, první týden jsme jezdili co to šlo a druhý týden, kdy měla být větší pohoda, nám propršel.