pondělí 2. března 2015

Běh na Čerčanský chlum



Už jsem zde kdysi avizovala, že v novém roce bych se chtěla účastnit běhů do kopců kolem Prahy. O víkendu jsem si vyzkoušela první z nich a to běh na Čerčanský chlum. 

Jak někde řekl Michael Dobiáš, občas je třeba vystoupit ze zóny komfortu. Mám svoji pohodlnou bublinu ráda, ale člověk v ní nezažije nic moc nového. A když se pak chci rozjet na nějaký skok, taky musím vystoupit ze své bezpečné bubliny a trochu to risknout. Běhy do kopců mě zaujaly, ale moc sem si na ně nevěřila. Jak jinak se přesvědčit, než to prostě vyzkoušet? 

Do Čerčan jsem dorazila po desáté dopoledne, v 11 mě čekal start na skoro 4,5km trať s převýšením 255 m. Hned na prezentaci jsem potkala svoji dávnou kamarádku z atletických tréninků, která se závodění stále věnuje. Před startem vedeme řeči, jako by to bylo minulý týden, kdy jsme se naposledy viděly.

Moje strategie je vyzkoušet si, co to vlastně takový běh čistě do kopce je, začínám tedy volně a nijak moc nezrychluji. Snažím se v klidu dýchat, nepřecházet do chůze, i když je stejně rychlá jako běh. V první půlce trati mě hodně lidí předbíhá, poté se moje pozice ustaluje mezi staršími pány. Pár úseků je rovinatých, tam se dá nahnat hodně, ale já tempo nezvyšuji, běžím, jak mě nohy nesou.

Ten prcek byl děsně rychlej
Před posledním prudším stoupáním už potkávám dost lidí, kteří vyklusávají cestou zpět a tvrdí, že do cíle to je 300 m. Necítím se nijak moc unavená, tak se v posledním stoupáčku ještě řehním na fotografa. V cíli potkávám Terezu, která s přehledem ženy vyhrála a rovnou klušeme směrem dolů.
Ráno jsem ani nestačila myslet na to, že celou vzdálenost budu absolvovat dvakrát. Jednou nahoru jako závod a zpátky klusem. Kdybych si doma uvědomila, že ještě před obědem poběžím 9 km, tak nevím nevím, jestli bych vyrazila :-)

Taky u toho trochu spím :-)
Čeho jsem si ještě všimla bylo, že asi tak 90 % žen bylo výrazně drobnějších než já. Svaly navíc mi tady moc nepomáhají. I tak jsem skončila lépe, než jsem myslela, asi v půlce startovní listiny a můj pomyslný limit 30 minut jsem také zvládla. Jako bonus jsem v tombole dostala klobásky. Další běh ze série se bude konat v neděli 29. 3. z Davle. Ráda bych se účastnila, ale možná si tento víkend pojedeme ještě zalyžovat. Začínám v termínovce hledat další běhy do kopců, protože jako běžecká disciplína je to úplně něco jiného a pro mě mnohem zábavnějšího než klasická silnice.
Fotky jsem si vypůjčila z alb Digiho a Honzy Herdy, kterým děkuji za zachycení krásných momentů :-)