úterý 7. července 2015

Roadtrip do Toskánska v kabrioletu

Nejdřív mi přišlo zvláštní psát o dovolené, kde jsme byli bez kol. Ale jelikož to bylo i trošku "dobrodružné" rozhodla jsem se o nějaké dojmy podělit.

10denní roadtrip v kabriu má jistá specifika. Strávíte dost času v autě, každý den spíte jinde (my tedy spali) a projedete hodně benzínu :-)
Celkově jsme najeli 3 000 km, některé dny jsme urazili do 100 km, při návratu třeba i 500, ale bylo to všechno snesitelné i se staženou střechou. Po dálnicích jsme jezdili sporadicky, cesta byla totiž cíl.

Vyjížděli jsme od kamaráda z Šumavy a další noc strávili v Zell am See. Martinův sen bylo projet si alpská passa, začali jsme na Grossglockneru, kde nám počasí nepřálo a celou Hochalpenstrasse jsme jeli s nataženou střechou. Na nejvyšších místech dokonce sněžilo a do 9. hodiny ranní pouštěli jen s řetězy. I tak to byl skvělý zážitek.

Když jsme se přehoupli do dalšího údolí, které už se blížilo k Itálii, znatelně se oteplilo a krásné počasí nás doprovázelo celý zbytek dovolené. Nocovali jsme v Cortině, projeli dolomitskou stezku a pokračovali k Lago di Garda. Tam jsme se vykoupali, přespali a čekal nás delší přesun do Toskánska až k Lucce. Lucca mě asi ze všech měst, které jsem kdy viděla, uchvátila nejvíc. Maličké město obehnané 4km hradbami, na kterých se dá běhat či jezdit na kole, je podle mě ideální urbanistický koncept.
Riva del Garda
Most u Luccy

Toskánsko bylo zase můj sen, strávili jsme zde 6 dní. Spali jsme v Lucce, San Gimignanu, Piombinu (u moře), Montalcinu a v Apeninských horách nedaleko od Florencie. Prošli jsme si města a vesnice, viděli krásné mosty, ochutnali místní vína a stravu, vykoupali se v moři.
Nádherné scenérie Toskánska


Poté jsme se opět vrátili do Alp, podívat se na zasypanou přehradu u Longarone, odtamtud už jen jedno přespání v Rakousku a zpět do Prahy.

Kontrola motoru v passech

Za celou cestu jsme na silnicích potkali 8 Fidů Citroen C4 coupé (z toho všechny v Itálii) 6 žehliček stejný Mercedes (z toho všechny v Rakousku nebo v Alpách), nespočet Fiatů 500 všemožných barev a provedení, několik lodí a jeden pojízdný kolotoč. V Itálii se mi ohromně zalíbila Alfa Romeo Giulietta, kterou jsem v ČR snad ani neviděla.

A nakonec několik poznatků:

V Itálii mají sice horší silnice než v Rakousku ale suverénně nejhorší ze celou cestu byl Hlávkův most a Strossmayerovo náměstí v Praze.
Pokud cestujete v kabriu od Mercedesu, všude vás mají za Němce.
Na delší cestu je nutné mít klobouček nebo kšiltovku, sluneční brýle a hlavně opalovací krém.
Klimatizace i vyhřívání sedaček se hodilo po celou dobu a neskutečně to zpříjemňovalo jízdu.
Je potřeba hodně pít, vzduch kolem vás sice navozuje pocit chladu, ale je snadné dostat úpal/úžeh (nevím jaký je mezi nimi rozdíl).
Teplota v "interiéru" se rychle mění, hlavně v horách při stoupání do nadmořských výšek. Je dobré mít po ruce svetřík, který zahřeje, pod zadkem už zmíněnou vyhřívanou sedačku a šátek na krk. Dále se také hodí nazouvací boty, které rychle sundáte a nandáte, protože mít nohy u 12válcového šestilitru ohřeje i moje věčně zmrzlé končetiny :-)

Další fotky najdete v albu.