čtvrtek 30. března 2017

Po roce opět na kole


Asi jste si mysleli, že jsem zanevřela na bike a na celý blog. Není tomu tak, jen jsem minulý rok neměla inspiraci, protože jsem si dala pauzu kvůli manželským a mateřským povinnostem. Ty mě samozřejmě provází stále a budou provázet i nadále :-) Ale s prvním jarním sluníčkem přišla zase chuť a hlavně elán k ježdění.

Naposledy jsem byla na kole na začátku května 2016 v Geisskopfu a od té doby už mě čekalo jen pár lehkých projetí podél vody, jinak jsem spíše odpočívala a nabírala síly. Nicméně počasí v tomto týdnu mě konečně přesvědčilo a tak jsem mohla otestovat některé novinky na mém kole a hlavně svou kondici. Co čert nechtěl, Martin se rozhodl vyrabovat mého jekylla a to tak, že pořádně. Sebral mi vidlici a kola. Nabídl za ně ale férovou náhradu a tak jekyll dostal krásné nové karbony a novější model vidlice. Já si pro radost dokoupila nová řidítka, pedály a gripy. 
Pedály mají hroznou barvu, ale byly ve výprodeji, tak jsem je vzala na zkoušku
Ještě nový plášť od Míši, jsem prostě nepoučitelná

Ano, je to furt jen starý, šestadvacítkový šrot, nechtěla jsem do něj už nic investovat, ale když mně se na něm jezdí dobře, 26 je sice mrtvé, ale díky tomu byla kola dost levná a vidlice se neztratí, prostě si ho nechám třeba na chalupu. Nejdřív mě ale musí zaujmout něco jiného a to zatím nevypadá nadějně. Po všech úpravách mi navíc jekyll zhubl pod 14 kg, ještě chybí jednopřevodník a bude to úplná raketa.
Martin si vyhrál a nechal mi na kola zaplést krásné dráty

A jak se mi vlastně jelo po tak dlouhé době? Bylo to, jako bych z kola nikdy neslezla. Opravdu! Je možné, že jsem ve sjezdu jela trochu pomaleji, do kopce jsem točila lehčí převody, ale vše vynahradila moje dobrá nálada, kterou mi vyjížďka přinesla. Na každé menší bouli jsem měla kola ve vzduchu, do kopce jsem nešlapala s nechutí jako dříve, ale s nadšením, čeho všeho jsem schopná. A z nových komponentů mám velkou radost, kolo je stále bezvadně ovladatelné. Nejvíc unesená jsem ale z vidlice. Můj starý float byl fajn, ale měl mouchy. Vyhovoval mi svým chováním, ale nebyl moc citlivý, ruce mi tedy rozhodně nešetřil. Po prvním přejetí hrbolu na nové vidlici jsem věděla, že tohle bude o něčem jiném. Zatím se stále seznamuji, ale už teď vím, že mě to nezklame.
To by nebylo možné, aby na mě nakonec také nezbyly nějaké Magura brzdy, jejichž fandou je Martin


Nové gripy bohužel kloužou pod zpocenýma rukama, ale to se dá lehce opravit, když zanechám frajeřin a budu jezdit s rukavicemi. A karbonová kola? Asi zatím nemůžu posoudit jejich tuhost, ale to nevadí, hlavní je, že se točí :-) 
S vyššími ráfky to vypadá jako plusková velikost kol

Celý minulý rok jsem se bála, že už mě kolo nebude bavit, ale to se nastalo. Mateřství mi dalo nový pohled na svět a hlavně pocit, že toho dokážu mnohem víc než dříve.
Letos se chystáme určitě nejméně jednou na Rychlebské stezky, také hned jak otevřou Geisskopf, tak zavítáme tam, o otvíračce na Špičáku samozřejmě vůbec nepochybujeme a vrcholem všeho bude 14 dní ve Francii.
Zkoušela jsem se na samospoušť vyfotit za jízdy, ale vůbec to nešlo. Pořídila jsem alespoň statickou fotku, jako důkaz, že jsem naživu :-)